Rodina v učebnicích počátečního čtení

„…Rodina prostě přestala být pro mladé lidi prioritou. Aby se jí opět stala, nebude stačit zvýšit přídavky na děti nebo přijít s jinou formou materiální pomoci rodinám s dětmi. Především bude třeba reformovat školské systémy tak, aby mladí lidé byli vychováváni nejen k osobnímu úspěchu v profesní kariéře, ale i k vnímání širší odpovědnosti v rámci společnosti.“ Vilém Holáň

Nakladatelství ALTER připravilo ve spolupráci s Jiřím Žáčkem a Helenou Zmatlíkovou nové, upravené vydání Žáčkova SLABIKÁŘE. Nabízíme vám krátké zamyšlení nad otázkou, do jaké míry má být učebnice počátečního čtení zrcadlem aktuálních společenských změn.

V poslední době byla velmi často pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků upírána k současným slabikářům a jiným učebnicím pro výuku počátečního čtení. Kritizován byl především tradiční obsah rolí žen a mužů, matek a otců v textech těchto učebnic. V posledním desetiletí se česká společnost stále více otevírá novým trendům, které jsou na jedné straně přijímány s nadšením, a na straně druhé striktně odmítány. Patří sem i nové pohledy na role žen a mužů v rodině a ve společnosti. Můžeme s nimi souhlasit nebo nesouhlasit, ale škola se jim nemůže vyhnout, nemůže je před dětmi zamlčet. Samozřejmě se vše musí dít přiměřeně věku dítěte.

Většina společnosti, žen i mužů, zajisté souhlasí s tvrzením, které je v poslední době často medializováno, že současná žena nestojí jen u plotny, že běžně řídí auto, pracuje u počítače nebo třeba řídí firmu; že při stejném výkonu má právo na stejný plat jako muž; že nesmí být znevýhodňována při přijímání do zaměstnání pouze proto, že je žena, nebo dokonce proto, že pečuje o děti; že nesmí být šikanována nebo obtěžována.

Mnoho současných žen i mužů je přesvědčeno, že stejně dobře jako matka může pečovat o děti a domácnost i otec. Někteří mladí lidé nehodlají vůbec uzavírat manželství, případně neuvažují ani o roli rodičů. To vše je věcí jejich svobodné volby stejně tak, jako když se partneři dohodnou na tradičním rozdělení rolí v rodině.

Položme si otázku, zda by bylo řešením vytěsnit rodinu zcela z učebnic počátečního čtení, jako v některých zemích západní Evropy a jak si to přejí i někteří stoupenci gender hnutí u nás. Rodina je pro dítě mladšího školního věku místem, kde se cítí nejbezpečněji, a to bez ohledu na to, zda jde o rodinu úplnou či neúplnou nebo jinak odlišnou. To, že se prvňáček prostřednictvím textů Slabikáře ocitá v rodině, že se může identifikovat s Tomem nebo s jeho kamarády, v něm přeneseně probouzí pocit bezpečí a jistoty a vnitřně ho motivuje ke čtení. To je nepochybně cenná deviza Žáčkova Slabikáře, která se spolupodílí na jeho úspěších při výuce počátečního čtení.

Zkušení elementaristé při práci se Slabikářem postupují s ohledem na individualitu dítěte tak, aby žádné z nich nebylo zraňováno. Nikdy se v rozhovorech s dětmi nedotýkají konkrétních dětí ani jejich rodin, a i v případě, že děti samy na konkrétní případy poukáží, odvedou rozhovor do obecné roviny.

Jiří Žáček v nově upraveném vydání Slabikáře přibližuje dětem současný svět.

Maminka zde také řídí auto a pracuje u počítače. Zároveň ale táta a máma jsou lidé, kteří chtějí mít děti, milují je a nevidí v nich pouze překážku na cestě za svou kariérou. To je poselství, které nová úprava Slabikáře přináší.

Hana Staudková,
metodička Nakladatelství ALTER