Návrh nové metodiky hodnocení žáků

METODICKÝ LIST

Návrh nové metodiky hodnocení žáků

Nakladatelství ALTER, s. r. o.
http://www.alter.cz

Vážené dámy, vážení pánové,kolektiv metodiků a autorů nakladatelství ALTER připravil pro zájemce metodický list, v němž se zabývá alternativními metodami průběžného sledování výkonu žáků pomocí bodovacího systému.
Dále předkládá pedagogům k úvaze, zda by žák měl mít možnost spolurozhodovat o předmětové profilaci v posledních ročnících základní školy (podobně, jako je tomu v některých zemích západní Evropy), a zamýšlí se nad nutnými změnami v domácí přípravě žáků.

SOUČASNÉ PŘÍSTUPY K HODNOCENÍ ŽÁKŮ

Nové trendy ve výuce si postupně vyžádají také jiné přístupy k hodnocení žáků. Podle současně platných předpisů musí být žák v závěru klasifikačního období hodnocen buď pětistupňovou klasifikační stupnicí, nebo slovním hodnocením. Průběžné monitorování úspěšnosti žáka je však věcí vyučujícího.

Následující rozbor chce upozornit na vyskytující se obtíže a nedostatky – nabídnout hledání alternativních cest. Předesíláme, že je určitě mnoho pedagogů, kteří i ve stávajícím systému pracují citlivě a žáky jím nestresují; přesto si dovolíme pojmenovat některé vyskytující se nedostatky, aniž bychom nabízené alternativní řešení považovali za cestu jedinou.

Někteří odborníci (viz např. publikaci Susan Kovalikové Integrovaná tematická výuka) upozorňují na to, že tradiční systém zkoušení vytváří prostředí, v němž se žák cítí ohrožen, musí být neustále ve střehu a to blokuje schopnost jeho mozku učit se a ukládat získané informace do dlouhodobé paměti.

Známkování vytváří stres, potlačuje žákovo sebevědomí, neumožňuje sebehodnocení, není nasměrováno k vnitřní odměně – k radosti ze zvládnutého úkolu, ale odklání pozornost žáka k odměně vnější - k získání dobré známky, bez ohledu na trvalost a hloubku osvojených vědomostí.

Od žáka se očekává, že musí být kdykoliv na zkoušení připraven, že musí vždy pracovat na maximální výkon. Nemá žádnou možnost volby, nemá možnost se připravit, např. vypracovat si podle různých zdrojů informací osnovu, podle níž by mohl hovořit. Při diktátech a jejich opravě nemá možnost používat jazykové příručky a slovníky, nemá možnost zeptat se.

Kdo z nás dospělých by dokázal takto pracovat? Jak dlouho bychom takové vypětí vydrželi? Co udělá běžný uživatel jazyka, ale také profesionál s ukončeným vysokoškolským jazykovým vzděláním, má-li pochybnost o některém jazykovém jevu? Vyhledá si ho v Pravidlech či jiných jazykových příručkách, v krajním případě zatelefonuje do jazykové poradny ÚJČ AV ČR. Udělá tedy něco, co se u žáka základní školy považuje za nepřípustné.

Současný systém známkování je často náhodný, neprůkazný, žák je ovlivněn strachem, je řízen, ovládán, ba přímo vláčen k “jednotnému” vnucenému cíli, k získání co nejlepší známky.

MONITOROVÁNÍ VÝSLEDKŮ SAMOSTATNÉ PRÁCE ŽÁKŮ – JAKO JEDNÉ ZE SLOŽEK HODNOCENÍ

BODOVACÍ SYSTÉM – PROCENTA

Jednou z možností alternativních přístupů k hodnocení žáka je bodovací systém, který průběžně monitoruje aktivitu a úspěšnost žáka a zároveň ho motivuje k dosahování osobního maxima; umožňuje mu stanovit si cíl a bez stresu k němu směřovat. Vyloučením pocitu ohrožení je tato alternativa šetrná k osobnosti žáka. Poskytuje průběžnou okamžitou zpětnou vazbu, dává žákovi možnost volby, která je jedním z rozhodujících činitelů jeho úspěchu.

Z průběžného hodnocení bodováním je možné stanovit systém převodu na závěrečné hodnocení známkou. Při takovém postupu mohou být dána pravidla (individuálně pro třídu) tak, aby žáky motivovala, aby získání dobrých výsledků nebylo nedosažitelné – pravidla, která jsou známa a platí pro každého. Tím se minimalizuje možnost vzniku pocitu křivdy z nespravedlivého, subjektivním přístupem pedagoga zatíženého hodnocení. Zkoušení se zprůhlední –žák má možnost v průběhu celého pololetí získat určité množství bodů, které odpovídá známce, o niž usiluje.

Tento systém nezahrnuje pouze bodové hodnocení písemných projevů, ale i projevů ústních – ty jsou v jazyce naprosto nezastupitelnou složkou, i ty však mohou být hodnoceny předem stanoveným systémem bodů. Podle individuálních předpokladů žáka by mu dokonce mohlo být umožněno, aby v některých případech sám volil, zda se raději vyjádří ústně či písemně.
Uvedený způsob je nesrovnatelně humánnější a k osobnosti žáka citlivější ve srovnání s trvalou obavou z nepředvídaného zkoušení. Je to akt hodnocení, na němž žák sám nemůže nic ovlivnit.
V systému bodového hodnocení žák není “trestán” špatnou známkou ani v případě momentálního neúspěchu (přepočet bodů na klasifikační stupně se totiž provádí až na konci klasifikačního období); získat méně bodů není zraňující zejména proto, že žák má možnost kdykoliv se pokusit zvládnout úkol znovu s lepšími výsledky nebo v dalších cvičeních získat maximum bodů a rozdíl tak vyrovnat apod.

MOŽNOST ŽÁKA SPOLUROZHODOVAT O VLASTNÍ PŘEDMĚTOVÉ PROFILACI

U nás i ve světě proběhlo mnoho pokusů třídit žáky podle různých kritérií, např. podle dosahovaných výkonů. Toto třídění se obvykle uskutečňovalo na základě různých zkoušek, kterými se měřil žákův výkon, na základě psychologických testů apod. Alternativní trendy směřují k tomu, aby si zejména starší žáci před ukončením povinné školní docházky mohli spolu se svými rodiči volit míru osvojení učiva, aniž by bylo třeba vnější diferenciace. Posílí se tím zainteresovanost žáků pramenící z jejich vlastního rozhodnutí. Zájemci z řad pedagogů mohou v 8. a 9. ročníku vyzkoušet následující alternativní způsob a přispět k jeho zdokonalení. V nakladatelství ALTER budou výsledky počítačově vyhodnoceny a zúčastněné školy o nich dostanou zpětnou informaci.

Znovu připomínáme, že vnitřní diferenciace žáků probíhá výhradně na základě jejich vlastního rozhodnutí. Rodiče musí uplatnit vliv přímo na své dítě; je nepřijatelné, aby očekávali, že škola jejich děti přinutí špatnými známkami k vyšším výkonům.

Podle svého osobního zaměření si žák může vybrat jednu z následujících variant:
Varianta R – pro studenty gymnázií a pro ty, kdo se o češtinu hlouběji zajímají nebo ji budou dále studovat; tato varianta předpokládá pamětné osvojení teoretických základů a jejich téměř bezchybnou aplikaci, cílevědomou práci s PČP, SSČ a dalšími slovníky i s náročnějšími jazykovými příručkami

Varianta Z – pro všechny, kdo chtějí češtinu ovládnout především jako uživatelé; v této variantě si žáci nemusí pamětně osvojovat teoretické základy, budou mít vždy možnost potřebnou informaci si vyhledat v učebnici, v tabulkách, v přehledech a samozřejmě v PČP, SSČ, případně i v jiných slovnících a příručkách, ve vlastních napsaných nebo okopírovaných přehledech, a to individuálně, podle své schopnosti se v těchto materiálech orientovat

Klasifikace podle tohoto modelu se teprve ověřuje a my vám přinášíme následující přehled pouze jako výchozí orientační materiál.
* Stupeň výborně předpokládá pamětné osvojení nejméně 90 % (95 %) poznatků a jejich téměř bezchybnou aplikaci, schopnost pracovat se slovníky a odbornými jazykovými příručkami

* Stupeň chvalitebně může vyjadřovat:
ve variantě R – žák si pamětně osvojil minimálně 85 % vědomostí a dovede je aplikovat s menšími chybami, při práci umí využívat slovníky a odborné publikace
ve variantě Z (“uživatelské”) – žák si teoretické poznatky nemusí pamětně osvojovat, musí si je však umět vyhledat a musí je téměř bezchybně aplikovat (minimálně v 85 %)

* Stupeň dobře je možno členit podobně jako stupeň druhý:
ve variantě R – žák si pamětně osvojil minimálně 70 % vědomostí a dovede je aplikovat s menšími chybami, při práci umí využívat slovníky a odborné publikace
ve variantě Z (“uživatelské”) – žák si teoretické poznatky nemusí pamětně osvojovat, musí si je však umět vyhledat a s menšími chybami je aplikovat (minimálně v 70 %)

Třetího stupně se ve variantě R mnoho neužívá, neboť většina žáků po zjištění, že jim pamětně osvojené teoretické vědomosti k vypracování úkolu nestačí, přejde k práci ve variantě Z a usiluje raději o druhý stupeň v této variantě. Záleží zcela na rozhodnutí žáka, kdy se pro tuto změnu rozhodne. Ze systému Z na systém R v průběhu práce přecházet nelze.

Tento systém netřídí žáky na “chytré” a na “ty ostatní”, obě varianty jsou navzájem prostupné. Ten, kdo chce ovládnout látku daného předmětu “uživatelsky”, by musel k dosažení stupně výborný vypracovat více cvičení, aby v konečném součtu dosáhl stanoveného počtu bodů, nebo bude jako “uživatel” akceptovat stupeň chvalitebný. Žák, který pracuje převážně v náročnější variantě R, může při jakékoliv indispozici daný úkol vypracovat ve variantě Z, takže ve variantě R není třeba nižší klasifikační stupně specifikovat.

Z průběžného bodového hodnocení lze samozřejmě odvodit i klasické klasifikační stupně. V následující části přinášíme návrh, který je opět nutno brát pouze jako výchozí orientační materiál.
Ve třetích dílech učebnic českého jazyka pro 2. st. ALTER jsou všechna cvičení, jazykové rozbory i diktáty označeny maximálním počtem bodů. Připomeňme si znovu, že jde o nabídku, aby žák měl možnost volby. Není tedy možné požadovat, aby žáci vypracovali všechna cvičení. Vyučující podle úrovně třídy stanoví celkový počet bodů, který bude představovat 100 %. Z toho pak lze odvodit stupnici pro hodnocení žáků např. takto:

Varianta R